Burunduk páskovaný

Burunduk páskovaný (Tamias sibiricus) je nejčastěji chovaný zástupce takzvaných zemních veverek.. Ve šplhu i skoku je stejně obratný jako naše veverka obecná, ale doupata k spánku a odpočinku si na rozdíl od ní buduje pod zemí. Pochází z Asie, dožívá se přibližně osmi let. Podobný a rovněž chovaný je i čipmank východní (Tamias striatus)

Hyperaktivní samotář

Burunduk potřebuje spoustu pohybu stejně nutně, jako jídlo a vodu. Je nesmírně aktivní a zvědavý. V malé kleci rychle propadá nudě a bezcílnému pohybovému stereotypu. Protože je samotář, pohyb a prozkoumávání okolí je jehohlavní náplní a realizací. Je neuvěřitelně hbitý, rychlý a obratný. Je radost jej pozorovat, pokud má ke svým akrobatickým kouskům vhodný prostor a cvičební nářadí.

Burunduci sice v přírodě žijí ve volných koloniích, ale v jejich rámci si každý striktně střeží své soukromé teritorium a těžké potyčky na hranicích jsou běžné. Začátečník by proto měl chovat zásadně pouze jednu veverku.

Burunduka proto při venčení musíte neustále hlídat. A také přijmou fakt, že svou potřebu vykoná, kde ho zrovna napadne – trus však, podobně jako pach veverky samotné, náš nos vůbec neucítí.

Málokdo bude moci svým svěřencům poskytnout výběh opravdu několik hodin denně. Mnohem vhodnější je proto ubytování v prostorné voliéře vyráběné pro velké ptáky. Stát musí na místě bez průvanu, kam nepadají přímé sluneční paprsky, ale kde je přesto dostatek světla, neboť se jedná o zvířata s denní aktivitou.

Mezi nezbytné vybavení klece patří:

• budka na spaní o rozměrech nejméně 15×15×15 cm
• svislé i vodorovné, pevně ukotvené silné větve i s kůrou, po kterých bude moci veverka šplhat
• houpačky z látky,  provazy a pozorovatelny
• zadní a boční stěny obložené hrubě opracovaným dřevem (vhodné ke šplhu)  
• slaměná podestýlka s trochou sena, kterým si veverky rády vystýlají domeček
• obyčejnou zeminu ve větší nádobě, aby se mohly popelit
• napáječka s denně čerstvou vodou

Podestýlku v úkrytu zbytečně nevyměňujte, abyste veverku nestresovali – její citlivý nosánek změnu ihned odhalí. Ostatně to není ani třeba, v domečku si udržuje čisto. Podestýlku klece můžete měnit častěji.

Veverkám prospívá i venkovní voliéra na chráněném místě - pozor však na možné podhrabání.

Tři oříšky pro veverku

V přírodě se burunduci živí měkkými i suchými plody, příležitostně si smlsnou na hmyzu. I v zajetí potřebují proto pestrou potravu:

oves, pšenici, proso,  slunečnici, semenec, lískové a vlašské ořechy, žaludy, bukvice, šípky rozmanité druhy ovoce, ptačinec či pampelišku. V dobře vybavených chovatelských obchodech jsou k dostání speciální směsi pro veverky. Na doplnění bílkovin postačí jeden cvrček či tři mouční červi denně.

Tip:

Ořechy podávejte ve skořápce,  veverky si při dobývání sladké odměny obrušují stále dorůstající hlodáky. Pokud zrovna nemáte celé ořechy,  poslouží i větvičky ovocných stromů (chemicky neošetřených!).

To, že potrava okamžitě zmizí z misky, neznamená, že ji veverka tak rychle spořádala. Jen si ji šikovně nacpala do lícních toreb a ukryla. Domeček proto občas opatrně kontrolujte. Střádalka však obvykle ukládá pouze suché krmení a doma si udržuje čisto.

Jak si získat důvěru

Mladý jedinec (do stáří půl roku) se poměrně snadno ochočí. Nesmíte na něj ale spěchat, přibližovat se k němu pomalu a postupně, být klidní,  trpěliví a ohleduplní. Na ruku si zvykne nejsnáze podplacen pamlskem a brzy po chovateli vesele šplhá jako po stromě.

informace čerpány s www.ireceptar.cz (autor textu Jana Martinková)